ROLINKA – koňský domov důchodců
Rolinka – Koňský domov důchodců je občanské sdružení, které se pod vedení chovatelky Zuzany Polákové již od roku 1998 ( od r. 2003 oficiálně jako o.s. Rolinka – koňský domov důchodců ) snaží vytvořit klidné prostředí pro koně a poníky, kteří již pro svůj zdravotní stav či věk nemohou svým původním chovatelům sloužit k účelu, ke kterému si je původní chovatelé pořídili.
Vedle starých či nemocných koní jsou v našem Křižanském chovu i koně odebrané Státní veterinární správou. Jedná se předně o případy, kdy majitelé koní se o svá zvířata nemohou, nechtějí či nedokáží starat a dále o koně týrané či jinak závažně zanedbávané.
Dále se v Křižanském chovu můžete setkat s komerčně ustájenými zvířaty, máme i vlastní chov koní, Platby za komerčně ustájené koně a odprodej hříbat z vlastního chovu z velké míry financuje náklady na koně staré, nemocné, týrané či nechtěné.
Naše stáje se nachází v obci Křižany v Libereckém kraji v Podještědí. Koně zde mají k dispozici boxy, přístřešky, rozlehlé pastviny s členitým terénem včetně lesíků i potoků. Pastviny jsou o rozloze 35ha. Chov koní je veden primárně formou pastevního ustájení, kdy na pastvinách jsou zbudovány přístřešky, pro koně nemocné, nezvyklé v pastevním režimu či koně komerčně ustájené máme krytou stáj s boxy.
Historie a proč ROLINKA
ROLINKA… s ní to všechno začalo, ona byla první zachráněná, díky ní děláme to co děláme…pomáháme.
Nejlepší kobylka, kterou jsem kdy poznala se narodila 5.6.1985 z m.: Revue po Massis a o.: Meander.
S touto plnokrevnou kobylkou jsem se poprvé setkala před 7 lety. Měla za sebou vcelku úspěšnou sportovní kariéru jako mladá běhala dostihy a následně nato vyskákala „S“ . To ale jejímu zdravotnímu stavu moc neprospělo a tak jí prodali na chov. Rolinka, ale hříbátka mít nemohla a tak putovala k handlákovy a pak dál „po světě“.
Po roce a půl, kdy jsem nevěděla kde je se mi jí s pomocí známého podařilo najít a za přehnanou jateční cenu jsem si ji ve velice zuboženém stavu koupila a odvezla DOMU.
Prožila jsem s ní mnoho nádherných dní, byla mou nejlepší kamarádkou a důvěrnicí. Veškerý čas trávila s ostatními „důchodci“ na rozlehlých pastvinách a čas od času jsme si vyjeli někam do přírody.
Užívala si poklidně svého koňského důchodu, jen ty zadní nožky jí pořád trápily. Vyzkoušeli jsme snad úplně všechno, ale byl to takový „začarovaný kruh“. A tak jsem se po poradě s veterinářem rozhodla její trápení ukončit. A věřte, že bylo hodně těžké rozhodnout to za ní.
Než mi jí přijeli nadobro uspat šla jsem za ní do ohrady. Přišla ke mně a nehnutě u mě stála věděla to, věděla co přijde. Dlouho jsem si s ní povídala a hlavně jí za VŠECHNO poděkovala.
Když přijel veterinář a já se jí naposledy podívala do očí neviděla jsem strach, ale smíření.
Dne 30.6.2003 tomu byl rok co nás naše „myšička“ navždy opustila, kdybych si mohla něco přát… Chtěla bych jí ještě vidět, obejmout okolo krku a za vše co jsem s ní prožila MOC poděkovat.
ROLINKO nikdy, nikdy na tebe nezapomeneme a věřím, že se zase někdy setkáme.
.
.
.
.
.
.